Den.1.

17.6. 2011

    Tak už je to tady, den D  přijíždím k Tomovi do Chaber. Nakládáme spoustu určitě nezbytných věcí do auta, abychom je později vyskládali a zase naskládali. Nicméně momentálně jsme sbaleni na cestu a zatím víme, co kde máme. Rychlé loučení se všemi co jsou na telefonu nebo doma a dobrodružství může začít. Odjíždíme směr Rozvadov. Sluníčko svití, doprava plynulá a první zastávka je na odpočívadle kdesi u Regensburgu. Zde odlovuji první keš, která je umístěna v ptačí budce. Na místě potkáváme pár motorkářů bez benzínu, kteří se nás ptají  zda nevíme, kde je nejbližší benzínka, ukazujeme  nejbližší benzínku dle navigace stím, že na dojezd ještě mají a loučíme se a odjíždíme.....

    23 hodín v nádrži 1/3 benzínu a ne a ne najít benzínovou pumpu. To zahraničí je neštěstí - benzínky zavřené nebo funkční jen do 22 hodin,(a to jsme v Německu) nakonec nacházíme jednu funkční tankujeme a odjíždíme směr Lichenštejnko a Švýcarsko. Začíná pršet.

Kolem půl jedné příjíždíme na hranice s Lichenštejnskem ( nejsou v EU, nemaj vlastní policii a armádu. Ozbrojené složky představují Švýcaři) Hustě prší, nikde nikdo na hranicích jsme sami. Z celnice se blíží celník zcela otráven, a jde se podívat kdo mu to narušuje spaní. Pozdraví, vyžádá si doklady a papíry od auta, zeptá se na směr cesty a zda máme něco k proclení. S Tomášem se na sebe poněkud zděšeně podíváme. A já lámanou němčinou celníkovi sděluji cíl a účel cesty s tí m, že sebou máme cca 45 litru piva 2 flašky vína, jednoho Jamesona a možná kdoví co ještě. Celníkovi se protáčejí panenky. Dvakrát se na nás podívá, zakoulí očima a žene nás v dešti, kde by ani psa nevyhnal ven. Nechá nás vyskládat auto, jako nějaké pašeráky a po pátnacti až 20 ti minutové prohlídce kdy zjištuje, že se o pár litrů na osobu nevejdeme do limitu, nás proclí a prodává dálniční známku do Švýcarska. Docela promočení a do té doby vědoucí co kde máme, rychle skládáme vše do auta a odjíždíme směr Vadůz k nejbližšímu parkovišti, abychom se aspoň trochu prospali .....